Nákup luxusního zboží za hotové v hodnotě milionů eur upoutal pozornost státních zástupců, kteří prohlásili, že společnost si toho měla všimnout.
Platila hotově a často nakupovala . Nikdy neutratila více než určitou částku, ale podle údajů úřadů tato zákaznice během přibližně 18 měsíců nakoupila tašky a další luxusní zboží v hodnotě milionů eur v obchodech Louis Vuitton v Nizozemsku.
V současné době nizozemští prokurátoři vedou vyšetřování proti společnosti Louis Vuitton Netherlands, dceřiné společnosti francouzské luxusní značky, v souvislosti s případem proti zákaznici – Číňance obviněné z praní milionů eur v rámci mezinárodního skandálu.
Nizozemské orgány činné v trestním řízení tvrdí, že podezřelé nákupy měly vzbudit podezření v obchodech Louis Vuitton, a pochybují, zda společnost měla o porušeních informovat. Společnost je vyšetřována pro možné porušení právních předpisů o boji proti praní peněz.
Tento případ vrhá světlo na roli luxusního zboží ve finančních trestných činech a také na reputační riziko pro značky, mezi jejichž zákazníky mohou být osoby snažící se skrýt původ svých finančních prostředků. Ačkoli luxusní butiky nejsou povinny hlásit podezřelé finanční transakce jako banky, mají zákonnou povinnost informovat úřady o určitých typech transakcí.
Prokurátoři obviňují ženu, která je v centru případu a veřejně je označována pouze jako Bej V. , v souladu s nizozemským právem z praní téměř 3 milionů eur (3,5 milionu dolarů) v období od září 2021 do února 2023. Obvinění byla vznesena také proti dvěma dalším osobám, které jí údajně pomáhaly spáchat trestný čin.
Na předběžném jednání na začátku tohoto měsíce prokuratura uvedla, že Bey V. obdržela velké částky peněz získané trestnou činností od osoby, která již byla v této věci odsouzena. Peníze byly údajně utraceny v různých obchodech Louis Vuitton v Nizozemsku pod různými jmény a e-mailovými adresami. Podle obžaloby byly zboží poté odesláno do Hongkongu a Číny.
Zákaznice vždy utratila částku o něco nižší než 10 000 eur, která by byla důvodem pro hlášení hotovostních transakcí, což podle vyšetřovatelů mělo vzbudit podezření v obchodech Louis Vuitton. Pomáhal jí další podezřelý v tomto případě, který pracoval v Louis Vuitton a informoval ji o nových výrobcích v cenové kategorii, na které byl založen její podvodný systém, uvedli vyšetřovatelé.
Zástupci Louis Vuitton a Moët Hennessy Louis Vuitton, vlastníka značky, na žádosti o komentář k situaci nereagovali.
Osoby praní peněz často přizpůsobují hotovostní transakce, aby se vyhnuly odhalení , a udržují je pod prahovou hodnotou pro hlášení v konkrétní jurisdikci.
Podle údajů nizozemské finanční zpravodajské služby berou orgány činné v trestním řízení v úvahu nejen objektivní známky potenciální nezákonné činnosti, jako jsou hotovostní platby přesahující 10 000 eur, ale i subjektivnější faktory, včetně „četných možných činností a modelů chování“, které mohou naznačovat trestnou činnost. Banky a společnosti jsou povinny hlásit „neobvyklé transakce“, i když jejich částka nedosahuje stanovené finanční hranice, a uplatňovat účinná opatření k posuzování rizik.
Nizozemská legislativa vychází z principů stanovených mezinárodním dozorovým orgánem – Mezinárodní skupinou pro finanční opatření – mezivládní organizací založenou v roce 1989 za účelem boje proti praní špinavých peněz.
Odborníci tvrdí, že schéma, do kterého je zřejmě zapojen Louis Vuitton, je typické z několika důvodů. Účastníci údajně využívali systém individuálních nákupů známý jako „daigou“, v rámci kterého zahraniční kupující nakupují jménem někoho v Číně. Zahraniční zboží je zpravidla levnější v zahraničí a v případě luxusních značek je pravděpodobnost vzniku otázek ohledně jejich pravosti nižší.
V tomto případě však podle prokurátorů byly nákupy financovány osobou, která shromažďovala prostředky od zločineckých organizací a předávala je kupujícím k praní prostřednictvím obchodů Louis Vuitton. O tomto případu poprvé informoval nizozemský deník Algemeen Dagblad.
Oligarchové, kleptokraté a zločinci po celém světě již dlouho skupují vily, jachty, automobily, umělecká díla a další luxusní zboží „jak za účelem získání zisku z trestné činnosti, tak za účelem získání hodnoty ze země jejího původu a zajištění její bezpečnosti“, řekl James R. Richards, bývalý vedoucí oddělení řízení finančních rizik ve Wells Fargo.
V loňském roce bylo na luxusní zboží po celém světě utraceno více než 400 miliard dolarů. Využívání tohoto trhu k praní peněz je dobře zdokumentováno, přesné částky však zůstávají neznámé. Americké úřady stále častěji bijí na poplach v souvislosti s čínskými organizacemi zabývajícími se praním peněz.
Ricardo Mayoral z Ministerstva vnitřní bezpečnosti loni v Senátu prohlásil, že tyto skupiny využívají „složité schématy praní peněz“, aby „rychle a nepozorovaně přesouvaly velké sumy špinavých peněz“ pro zločinecké organizace. Využívají „tajné bankéře“ k shromažďování finančních prostředků a často aktivně verbují zaměstnance korporací pro své aktivity.
Alex Zerdin, který dříve pracoval v Úřadu pro boj proti terorismu a finančnímu zpravodajství Ministerstva financí USA, uvedl, že mezinárodní společenství posledních pět desetiletí bojuje s riziky praní peněz a snaží se najít rovnováhu mezi „shromažďováním dostatečného množství zpravodajských informací, snižováním regulační zátěže a ochranou soukromí spotřebitelů“.
Problém však stále existuje.
„Zločinci nadále hledají slabá místa ve finančním systému, aby mohli prát peníze,“ řekl Zerdin. „Trh s luxusním zbožím není před hrozbami imunní.“
